THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S čerty nejsou žerty. Právě toto rčení mě zavedlo na takřka blackmetalový dýchánek, uspořádaný jeden den před všudypřítomným rejem všech rarachů, satanášu, belzebubů a jím příbuzných pekelníků. Svou účastí jsem pána pekel asi uspokojil, proto mě nechal dále škodit zde na zemi a já Vám mohu předestřít těchto pár řádků. Dalším neméně významným faktorem návštěvy této kulturní akce byla hudební stránka prezentovaných čertovských souborů. Předem mohu prozradit, že mě žádná z kapel nezklamala. Že by na akci opravdu dohlížel sám ... ?!!
Nejďábelštější jízdu předvedla hlavní hvězda večera. ROOT - klenot české černé muziky. A za tím si stojím! Jejich vystupování, vyhranost, přehled, přednes a jiné aspekty dávají dohromady ohromnou symbiózu, která Vás během chvilky maximálně uspokojí. Je s podivem, proč tento spolek již dávno nebrouzdá světovými pódii v roli hlavních headlinerů. Snad tomu napomůže jejich přechod z REDBLACKU k ambicióznějším(opravdu? - pozn. Dalas) SHINDY productions. Vystoupení se opíralo především o nejnovější titul "Madness of The Graves". Tuším, že třetí zazněla skladba "Kärgeräs" a takto se hitovalo prakticky až do mého konce. Bohužel na závěr jsem již v sále nebyl, takže ani netuším zda došlo třeba na prastaré hitovky, jako například "Hřbitov" ap.
SORATH - plzeňský letitý spolek byl zaslouženě zvolen před ROOT. Mnohačetné zkušenosti z koncertování jsou před publikem znát, o kvalitním repertoáru nemluvě. Po slibném rozjezdu se však členové SORATH jaksi stáhli do sebe a prostě svůj set odehráli bez větších emočních vyjádření. Mohlo k tomu přispět pro kapelu jistě nepříjemné skandování několika "fanoušků", že plzeňáci jsou buzeranti. Rád bych se alespoň prostřednictvím Metalopolisu dozvěděl důvod jejich počínání. Diskuze budiž otevřena... Mě jste tím dojem z dobrého koncertu pošramotili.
Díky pokecu se známými jsem shlédl jen druhou polovinu vystoupení mě do té doby neznámých SEZARBIL. Lord Sezarbil (kytara), Rosabis (basa), Tolbuchyn (bicí) a Vex (zpěv) si celkem obstojně muzikantsky pohrávají s klasickým dřevním black metalem. Vysoké kytarové tóny s melodickým nádechem prostřelovaly sálem a zdařilá prezentace i nezasvědcené bavila. Jejich tvorbu neznám (což co nejdříve napravím), ale dle vokalisty VOXe se hrálo například ze splitka s dalším českým pojmem - MANIAC BUTCHER vydaného pod názvem "Proti všem". Vox dokázal přítomné zaujmout nejen svými pohyby, ale i postavou patřící do velmi lehké váhy. Hlavně při výdechu byl takřka průsvitný. Když k tomu připočtete okované ruce, děsivé pomalování a pronikavě šílený hlas prolínající se se světelnými efekty, jsme peklu zase o krok blíž.
ABSURDI jsou brněnskou stálicí. S plynutím času se stále více soustředí na technickou stránku svého hraní a je to znát. Nejtechničtější grupa večera si s přehledem pohrává s deathovými rify a jejich muzika se velmi příjemně vstřebává. Musím však konstatovat, že aktuální zpěv mi do jejich celkového vyjádření moc nesedí. Je nějak moc měkký a tak na mě chvilkami působil spíše rušivým dojmem. Ale byl to možná jen můj momentální dojem. Za to cover DEATH, který vystřihli na konci svého představení hoši zvládli na výbornou. Lepší jsem snad ještě živě neslyšel.
Pátou bandou večera byla skupina s trošku krkolomným názvem ENDELECHEIA. I ji jsem viděl premiérově. Na první poslech mě zaujal zpěv, který se nesl přesně v poloze Franty Štorma z legendárních MASTERS HAMMER. Výborné. Jejich muzika nesoucí se na vlně klávesového death/black/doomu však vykazovala jakousi nevyrovnanost. Při jednom songu zářím nadšením, při dalším z nudy srkám Starobrnův mok. Přesto bych nad nimi víko rakve nezavíral, budoucnost ukáže. A já se na jejich další živou prezentačku celkem těším.
Tak, strašení bylo dost. Proto s půlnocí sedám na kolejového oře a uháním do svého vyhřátého doupěte.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.